Panická porucha a studium na střední a vysoké škole

Adéla, studentka Ostravské univerzity, která již několik let trpí panickou a smíšenou úzkostně depresivní poruchou, vypráví o studiu na střední a vysoké škole a o úskalích, jimž musela kvůli své diagnóze čelit.

Příběh studentky speciální pedagogiky na Ostravské univerzitě Adély je názorným příkladem toho, jak by včasná diagnóza odborníků, a především otevřená komunikace žáka a jeho rodičů s blízkým sociálním okolím i učiteli, mohla usnadnit nejen studium, ale i život jako takový. U Adély propukla panická porucha a smíšená úzkostně depresivní porucha v době dospívání. Projevy poruchy blízké sociální okolí a rodinní příslušníci nejprve přičítali pubertě a adaptaci na změnu. Adéla v té době totiž měnila školu a sžívala se na soukromém gymnáziu s novým kolektivem a učiteli. Nikdo, včetně jí samé, si dlouhou dobu nepřipouštěl, že její obtíže nejsou jen stresovou reakcí na zátěž.

Rodina nakonec po opakovaném zhoršování psychického stavu Adély kontaktovala praktickou lékařku. Ta diagnostikovala depresivní poruchu a nasadila odpovídající medikaci. Panická porucha u dívky v té době diagnostikována ještě nebyla. Psychický stav dívky se ale nezlepšoval. Později začala Adéla ambulantně docházet na konzultace k psycholožce. Ačkoliv ta doporučila léčbu u psychiatra, maminka Adély tuto možnost odmítla. Adéla nevyužívala při studiu individuální vzdělávací plán. Měla nicméně určité zohlednění počtu omluvených absencí, a to na základě ústní dohody s vedením školy.

Studium na vysoké škole pro Adélu znamenalo nakonec výraznou zátěž. Při prvním zkouškovém období zkolabovala a byla hospitalizována. Teprve tehdy se dostalo Adéle řádného psychiatrického vyšetření a konečně se dozvěděla diagnózu: panická a smíšená úzkostně depresivní porucha. Tato zkušenost pro ni byla zlomová. Na doporučení jedné z profesorek se obrátila na centrum Pyramida pro studenty se specifickými studijními potřebami při Ostravské univerzitě, které studentům pomáhá během studia překonávat bariéry způsobené jejich handicapem. Díky tomu Adéla dnes ví, na jaké dílčí speciální úpravy studia má nárok, a naučila se také lépe komunikovat s pedagogy o svých problémech.

Zpětně vidí Adéla největší problém v nedostatečné komunikaci, a především v malé informovanosti učitelů a spolužáků o onemocnění. Učitelům by poradila, aby se v první řadě snažili žákům a studentům s tímto onemocněním více naslouchat a nenechali se odradit první odmítavou reakcí.

Příjmení hosta nebylo uvedeno z důvodu ochrany soukromí.

Konkrétní tipy i doporučenou literaturu k tématu najdete v rámci aplikace Zapojmevšechny.cz: https://zapojmevsechny.cz/clanek/detail/podcast-10-dil-panicka-porucha-a-studium-na-stredni-a-vysoke-skole